Memoriál J. Brzáka 2012

15.–16. 8. 2012 – Kochánky

Měsíc po Memoriálu R. Kristla jsme si naplánovali účast na další soutěži, kterou jsme absolvovali už loni. Memoriál Josefa Brzáka se opět odehrával v honitbě Vojenských lesů u Lipníka a základna soutěže byla na chatě MS Kochánky v lese Slepeč u Benátek nad Jizerou. Soutěž byla tentokrát složena z Barvářských zkoušek honičů a z Barvářských zkoušek a po oba dny se udělovaly tituly CACT.

V sobotu brzy ráno jsme se vydali do Benátek. Díky objížďkám jsme nakonec jen tak tak stihli přijet na osmou, ale nakonec to nevadilo, protože se zahájení opozdilo. Vylosovali jsme si dvanáctku, tedy poslední pořadí. Soutěže se zúčastnilo 10 jezevčíků všech rázů a typů srsti a dva border teriéři. Nejvíce (5) bylo hladkosrstých standardních jezevčíků. V sobotu proběhly Barvářské zkoušky honičů.

Odjeli jsme do Lipníka a naše skupina zahájila den drobnými disciplínami. Nejprve jsme předvedli vodění (navolno) a odložení 10 minut s výstřelem (také navolno), obě disciplíny s plným počtem bodů. Po přestávce s občerstvením jsme asi v půl druhé šli na stopy. Tady jsme byli hned vylosováni, takže jsme se dali do práce. Andy po celou dobu velmi pěkně sledoval stopu, párkrát ukázal i stopu čerstvou, ale vždy se vrátil na stopní dráhu a krásně došel ke kusu. Rozhodčí nás pochválili za velmi pěknou práci. Když absolvovali stopy i ostatní, sešli jsme se s druhou skupinou a šli jsme na disciplínu Chování u kusu. Rozhodčí odtáhli na mírný svah ve vzrostlém lese do vzdálenosti asi 50 větší prase, které měli pejsci vyhledat a prokázat, že se zvěře nebojí. Díky umístění zvěře jsme z cesty mohli sledovat práci všech pejsků. I tuto disciplínu Andy zvládl dobře, prase po stopě vyhledal a zblízka prozkoumal. Den jsme tedy zakončili se samými 4, a to jako jediní z 12 pejsků, protože 4 ze stopy již nikdo jiný neobdržel. Při návratu k autům si Andy dobrovolně přidal i disciplínu nahánění, protože narazil v houštině na srnčí, ale během 10 minut byl zpátky. Domů z lesa jsme odjížděli asi v půl sedmé.

Druhý den jsme zvolili trochu jinou trasu, přesto jsme opět přijeli těsně před nástupem. V neděli se odehrávaly Barvářské zkoušky. Přemístili jsme se do honitby a naše skupina začínala barvami. Tentokrát jsme byli vylosováni jako druzí. Nejprve jsme předvedli následování, Andy trochu spěchal, protože viditelně myslel na včerejší nahánění. Za neuspořádanou chůzi na počátku disciplíny jsme dostali oprávněně trojku. Na barvě Andy pracoval dobře, asi uprostřed zvládl jedno kritické místo, kde byla stopní dráha trochu zmatená, na konci jsme se však – již jen kousek od cíle – bohužel spletli, snad již Andy cítil kus a šel pod větrem, nebo sešel po čerstvé stopě. Dostali jsme tedy trojku.

Po přestávce jsme odešli do jiné části lesa, kde se konalo nahánění, poté odložení a vodění na řemeni. Při nahánění zabodovala hladkosrstá jezevčice Bety od Košateckého potoka, která při nahánění našla prasata a s vytrvalým hlášením držela na místě jedno sele. Nastal problém, jak jezevčici odchytit – při přiblížení vůdkyně hrozilo nebezpečí, že se fenka na sele rozběhne, to kus uteče a bude se takto postupovat do nekonečna. Nakonec nic jiného ale nezbylo, rozhodnutí k odstřelu nebylo dáno, ačkoliv jsme předpokládali, že je sele zřejmě zraněné, když neutíká. Páníček Bety odešel za fenkou a záhy se z houští ozval pokřik „Bivoooj, Bivoooj!“ My ostatní, čekající na cestě, jsme si mysleli, že jde o nadsázku, ale nešlo. Páníček se k Bety přiblížil, ta získala odvahu a chytla sele za nohu, takže pán jej chytl za druhou a pokřikem Bivoj volal na rozhodčí. Sele pak dostalo záraz a bylo vyvrženo a shledáno zřejmě nemocným (plíce).

Od této chvíle byl Andy do jezevčice Bety zamilován. Nevím, zda to bylo kvůli jejímu hrdinství, nebo kvůli pachu divočáka, ale neustále za ní chodil, což bylo poměrně nebezpečné, protože ostrá Bety na každého cenila zuby. I přes toto rozrušení zvládl dobře všechny tři disciplíny a dostal samé 4. Po vyhlášení známek jsme odjeli zpět na myslivnu – chatu MS Kochánky a čekali, až se spočítají výsledky. Vyhlášení proběhlo okolo osmé již za tmy. Andy se s celkovým počtem 347 bodů stal celkovým vítězem Memoriálu J. Brzáka 2012. V sobotu obsadil 1. a v neděli 4. místo, za oba dny získal CACT a za sobotní práci pohár za nejlepší stopu. Nádherným výsledkem tak důstojně navázal na loňské druhé místo v této soutěži. Druhý se umístil hladkosrstý standardní jezevčík Eddy z Revíru Zálesí,  (pouze on a Andy složili obě zkoušky v I. ceně) a třetí místo obsadila border teriérka Rennsy ze Stružského dvora. Memoriál opět provázela přátelská, pohodová atmosféra, takže jsme odjížděli hodně unavení, ale spokojení s celým víkendem.

Andy glosuje: Tak takovouhle jezevčici jste ještě neviděli! Když nám vyprávěla, jak chytla to prase, tak jsme měli všichni voči navrch hlavy! Škoda že se mi nepodařilo si ji nějak víc naklonit. Ona byla taková nepřístupná. Panička mi ji aspoň vyfotila, ale to není ono, protože fotka nevoní. Jinak se mi na memoriálu strašně líbilo, protože jsem tam znal i některý pejsky a jejich páníčky, takže to byla taková společenská akce. No a taky jsem směl nahánět a byl jsem hodně pochválenej za vyhledání těch prasátek. Jenom mě mrzelo, že mi panička neopekla žádnou klobásu. Prej bych měl těžký břicho na nahánění. Taková blbost. Svoje břicho jsem zatím unesl vždycky, a to jsem se už párkrát fakt hodně přežral.