Memoriál J. Brzáka 2011

17.–18. 9. 2011 – Memoriál Josefa Brzáka

Na září letošního zkouškami nabitého roku jsme si naplánovali také naši první soutěž, Memoriál Josefa Brzáka. Tradiční soutěž určená jezevčíkům a teriérům se tentokrát konala u OMS Mladá Boleslav a zázemím byla myslivecká chata MS Kochánky na Slepeči, kde se nachází také umělá nora. V sobotu 17. září ráno jsme tedy vyrazili směr Benátky nad Jizerou. Chatu MS Kochánky jsme našli bez potíží a v chladném ránu, které však slibovalo krásný den, jsme čekali na zahájení soutěže. Vzhledem k tomu, že došlo k nečekaným administrativním změnám a na soutěži nemohl být letos zadáván titul CACT (jakož i na dalších soutěžích u jiných OMS – k nemalému rozčarování pořadatelů i soutěžících), se na startu sešlo o něco méně účastníků, než je obvyklé. Našimi soupeři byli: borderteriérka, jagteriérka, dva drsnosrstí standardní jezevčíci a jeden jezevčík hladkosrstý standardní. Jako na letošních ZN, BZ i LZ jsme si vylosovali los číslo 1.

Sobotní disciplíny barvářských zkoušek se odehrály v nedaleké honitbě VLS Lipník, kam jsme se přemístili kolem deváté. Počasí bylo krásné, a tak jsme tu a tam museli odklánět přemnožené houbaře brouzdající nebezpečně blízko připraveným pobarveným stopám. Zahájili jsme prací na barvě, zde ovšem losování dopadlo opačně a šli jsme na barvu až poslední, okolo poledne. Čekání bylo dlouhé, ale Andy byl v dobré náladě a překvapoval ostatní účastníky svým klidným chováním. V přátelské atmosféře u lesního bufetu jsme čekali na navracející se soutěžící a poslouchali jejich zážitky. Barvy byly připraveny ve smíšeném lese, kde však převládaly jehličnany, takže barva byla na jehličí a navíc ve velmi suchém, teplém počasí téměř neviditelná pro vůdce a zřejmě i vcelku obtížná pro pejsky. Spoléhala jsem na to, že Andík už odchodil různé barvy jak na jehličí, tak na trávě i listí.

Následování jsme předvedli navolno za 4. Andy měl sice tendenci trochu spěchat, protože se začal těšit do akce, ale nějakým tím syknutím se dal přibrzdit. Potom jsme již vyrazili na barvu, starou asi 18 hodin. Andík šel velmi jistě, stálým tempem, se dvěma zastaveními u čerstvých stop na rozrytém povrchu od prasat, ale vždy sám pokračoval dále po barvě. Jeho jistota byla patrná, až to bylo skoro podezřelé, takže jsem stále očekávala, že se za mnou ozve hlas rozhodčího a oznámí nám, že jsme sešli. Pak jsem ale už uviděla ležící kus a bylo jasné, že jsme úspěšně dorazili do cíle. Nahlásila jsem úspěšný dosled, obdrželi jsme úlomky, a mohli jsme se vydat zpět k ostatním. Musím říct, že se mi při smotávání řemenu trochu třásly ruce, jaké to byly nervy! Andy si vysloužil velikou pochvalu od rozhodčích za krásnou práci, a tak jsme očekávali, jak dopadnou drobné disciplíny.

Po přestávce jsme jako los číslo 1 vyrazili nejprve na nahánění. Andy po vyslání do určené houštiny odběhl, nastalo ticho a očekávali jsme, zda bude mít štěstí na zvěř. Po předepsaném desetiminutovém hledání jsem na pokyn rozhodčího přivolala Andyho píšťalkou. Přiběhl vzorně na dvojí zapískání s vyplazeným jazykem a šťastným úsměvem, který svědčil o tom, že se pořádně proběhl a nahánění si užil. Ještě na místě proběhlo odložení, a to opět bez upoutání. Andík, sledován z houštiny rozhodčím panem Vágnerem, po celou dobu vydržel ležet na místě a dostal z odložení 4, stejně jako z nahánění. Po vystřídání účastníků na těchto disciplínách následovalo vodění na řemeni, kde jsme získali 4, Andík šel pěkně, a zakončil tak dnešní den s plným počtem bodů, stejně jako borderteriérka Reny s vůdcem L. Libichem. Odpoledne jsme vyrazili domů a nabírali jsme síly na druhý den.

V neděli nás čekalo norování. Sraz u chaty MS Kochánky byl v osm hodin. Konaly se zde také normální zkoušky v bezkontaktním norování, nejprvě však byli na řadě účastníci memoriálu. Jako los číslo 1 jsme nastoupili do akce před početným publikem jako první. Předtím jsme ještě losovali lišku, samozřejmě také číslo 1. Andík se do nory těšil a u kotlů pěkně hlásil. S ostrým zlomem před druhým kotlem, jenž měl pořádný sklon, měl se svou protáhlou jezevčičí figurou menší potíže, ale zvládl to. Po přenesení ke vsuku ke 2. kolu rychle vlezl dovnitř, ale podle svého zvyku si opět musel chvilku ověřit každý kotel, čímž se trochu zdržel. Zato však obtížný zlom zvládl již rychle, bylo znát, že si místo pamatuje a ví, jak na to. Čas byl nakonec 45 sekund. Po zkušenosti z červnových ZN jsme ale nějaký superčas neočekávali, navíc si svůj osobní rekord v Kochánkách o 3 s vylepšil, takže jsme s výsledkem byli spokojeni.

Pak už jsme prožili odpočinkový den střídavě pozorováním norování nováčků (Andy by se nejraději díval celý den), procházením po lese a povídáním s ostatními účastníky u bufetu. Odpolední vyhlášení výsledků bylo podbarveno krásným doprovodem dvou lesních rohů a díky účastníkům a návštěvníkům norovacích zkoušek se odehrálo za přítomnosti mnoha diváků. Slavnostní pocit z přebírání poháru za 2. místo, které jsme svým výkonem nakonec vybojovali, tím byl ještě umocněn. Navíc jsme ještě na závěr dostali další pohár za nejlepší barvu, takže jsme se svou první soutěží mohli být opravdu spokojeni. Vítězkou memoriálu se stala borderteriérka Renien ze Stružského dvora s vůdcem Luborem Libichem, která nás předčila rychlostí na noře (tomu jsme se moc nedivili :-)).  Domů jsme si kromě krásných pohárů přivezli také veliký pytel granulí a další pamlsky, takže s nově nabytým majetkem byl spokojen i Andík. Memoriál byla velice pěkná akce s milými lidmi v krásném prostředí.

Andík glosuje: Nevím, z čeho je panička nervózní – já přece vím, kudy ta barva vede! A taky už vím, že ji mám sledovat a nenechat se rozptylovat voňavými stopami… Vodění na řemeni jsem taky zvládnul, tak jsem si to po těch červencových lesních zkouškách napravil. Byly tam hezký psí holky, dostal jsem hodně žrádla a taky se mi líbilo, že mi tolik lidí zatleskalo a že panička měla radost. Takže klidně zas na nějaký memoriál někdy půjdu.