Barvářské zkoušky I

30. 10. 2010 – MS Trosky (OMS Semily)

Barvu jsme poprvé zkoušeli ve škole se Zuzkou v červnu, potom v srpnu a v září, většinou 1–4 hodiny starou. V září jsme pak ještě trénovali sami v okolí Lhoty u páníčka, to už jsme postupně zvyšovali stáří barvy, až jsme se dostali na dobu okolo 20 hodin. Trénovali jsme také následování (koupila jsem si kvůli tomu startovací pistoli, aby věděl, kdy má očekávat výstřel), odložení a prohledávání houštin a pilovali vodění na řemeni mezi stromy. Trenérka Zuzka nás pak vyhecovala, že bychom si měli najít ještě nějaký podzimní termín a zkusit barvářské zkoušky.

Poslechli jsme a přihlásili jsme se na BZ u OMS Semily, které se měly konat na Troskách (MS Trosky Troskovice) na konci října. Bohužel jsme však byli přijati jen jako druhý náhradník. Nicméně jsme v tréninku neustali a to bylo dobře, protože 11. října nám volali pořadatelé z OMS Semily, že jeden pejsek se ztratil a první náhradník zrušil účast, takže jsme se dostali na řadu. Účast jsme potvrdili a pilně trénovali – stihli jsme ještě v sobotu absolvovat zkoušky vloh a do doby konání barvářských zkoušek vypracovat tři dvacetihodinové stopy.

Poslední říjnový víkend, jsme se vydali ke kamarádce Ivaně do Smržovky na návštěvu.  V pátek 29. 10. Andy zrovna oslavil 1 rok a 4 měsíce, tak se na svou první vyšší loveckou zkoušku vydal docela v mladém věku. Ráno jsme pak s Andíkem v plné zbroji (no teda beze zbraně) odjeli do Újezdu pod Troskami na zkoušky. Bylo krásné slunečné počasí, ale zima. Zkoušek se zúčastnilo 12 pejsků, takže jsme vytvořili dvě skupiny a odjeli v koloně automobilů do lesa. Odložení jsme raději napoprvé neriskovali a nahlásili jsme odložení na řemeni, i když jsme ho cvičili převážně na volno, jen chvíli před zkouškami i na řemeni, aby se tomu nedivil. Andík zachoval po celou dobu klid a získal známku 3. Poté jsme si vylosovali barvu č. 9, ale ještě před barvou proběhla disciplína následování. Tu jsme hodně trénovali a jelikož Andy patří k rozvážným pejskům, umí pomalé následování pěkně a na volno. Jeden z pořadatelů šel za námi, aby nám v závěru vystřelil, Andy přitom zůstal hezky klidný a poté jsem ho připnula. Rozhodčí ohodnotil náš výkon jako příkladný.

Pak už přišla očekávaná chvíle, kdy se mělo ukázat, co jsme natrénovali. Andy se pustil pěkně po barvě, dokonce letěl takovou rychlostí, že jsem jen tu a tam zahlédla barvu na spadaném listí a mohla se ujistit, že jsme stále dobře. U jedné z houštin se však Andy nechal svést stopou zvěře a z barvy sešel. Samostatně už se vrátit nedokázal a ani já jsem mu už nemohla poradit. Poradili nám tedy rozhodčí a znamenalo to bod dolů. Pak už jsme se blížili ke konci, protože jsem zahlédla schovaného rozhodčího, ale jako na potvoru se Andymu podařilo sejít z barvy podruhé a situace se opakovala. Pak už jsme střelený kus dohledali, po chvíli překvapení ohlásili rozhodčím úspěšný dosled a dostali zálomky za klobouk a za obojek. Vyzkoušeli nás i z chování u kusu, Andy se nebál, jak jsem se trošku obávala, protože střelenou srnku na rozdíl od divočáka viděl poprvé, ale naopak projevoval radost a štouchal do ní nadšeně čumákem, ale nenačínal. Rozhodčí Andyho pochválili, že šel na barvě velmi pěkně a jistě a že je škoda té druhé chyby, ale co se dalo dělat. Andy je mladý pejsek a potřebuje ještě trochu dozrát, aby se uměl lépe soustředit a nenechal se strhnout jiným pachem. Potom hned opodál následovalo vodění na řemeni, při kterém jsme se moc hezky nepředvedli, protože Andík trochu spěchal zpět k té srnce, tak jsme dostali za 3. Pak nás jeden z rozhodčích odvezl na další místo, kde se odehrálo nahánění. Andy šel na řadu podle svého čísla jako druhý ze skupiny, vběhl do houštiny, za chvilku už poštěkával a zanedlouho hlasitě sledoval srnku, kterou pěkně prohnal do údolí a zpátky. Díky spadanému listí na ně bylo vidět, takže když se srnka vracela, šla jsem Andymu trochu naproti, ten s hlasitým vydáváním za chvíli dorazil, zarazila jsem ho, připnula a po 15 minutách jsme se k ulehčení všech s úsměvem vraceli ke koroně. Za tuto disciplínu nás rozhodčí také pochválil, Andy předvedl opravdovou loveckou vášeň.

Po skončení disciplín jsme se přesunuli k autům a zpět do Újezda, kde jsme v příjemné myslivecké chatě při vynikajícím jídle počkali na vyhlášení vítězů. Dali jsme si s Andíkem svíčkovou a pak už jsme šli na slavnostní nástup. Skončili jsme s 92 body na 9. místě z 12 pejsků a dostali jsme diplom a ceny. Škoda, že jsme barvu zkazili dvakrát, protože při jedné chybě by nám to vyšlo ještě na první cenu. Pak už jsme jeli zpátky na Smržovku, kde nás očekávali jako hrdiny. Všechno jsme museli vyprávět a také nám volala Zuzka, která nás pochválila a říkala, že II. cena na BZ není žádná ostuda. Večer jsme jeli do hospody na Hamrskách, kde jsme to s kamarády a s naší hospodskou Hankou Kozderkovou krásně oslavili, až z toho Andík usnul pod stolem. A v neděli jsme ještě jeli na krásný výlet na Jizerku, kam jsme často jezdívali se starým Andykem.

Barvářské zkoušky v MS Trosky se nám moc líbily, konaly se v krásném prostředí a po namáhavém dni přišlo vhod i propojení této kynologické akce s kulinářským uměním zdejších kuchařů v myslivecké chatě. Ocenili jsme korektní přístup rozhodčích a přátelskou atmosféru v naší skupině, kde se účastníci navzájem podporovali a fandili si. A nikdo nám nedával najevo, že jsme nějaký „pražáci“ a nebo „co tu chce ta ženská“, jak se to někdy stává.

Andík glosuje: Tak tohle byla skvělá akce, viděl jsem, že ostatní lidi i psi sledujou, co jim předvedu, tak jsem se snažil, aspoň u těch poslušnostních disciplín. Lovecké nadšení mě sice pak trochu strhlo, takže jsem pokazil vodění na řemeni a tu barvu, ale panička mi to vysvětlila, že se musím příště líp soustředit, až si to půjdeme opravit. Nahánění byla zase paráda, i když jsem se do těch kopců trochu uhnal – ještě že mi panička nosí s sebou vodu! To masíčko ze svíčkové bylo úplně nejlepší, co jsem kdy jedl, ale nevím, jestli to bylo z té srnky co jsem našel, nebo z ňáký jiný. I když je to vlastně jedno, protože tu, co jsem našel, jsme tam stejně asi zapomněli, protože panička ji pak v autě nevezla. No a když jsem si šel za potlesku pro diplom, tak jsem se cejtil tak nějak jinak – no prostě jako dospělej pes, jestli mi rozumíte.