Pohár Plzeňska

3.-4. 10. 2015  Žihle (OMS Plzeň)

Na Poháru Plzeňska jsme ještě nebyli, navíc se nám soutěž hodila i v rámci ladění formy na vrchol sezóny – Evropský pohár v Rakousku, a tak jsme se přihlásili. Soutěž složená z lesních a barvářských zkoušek se měla konat v Horní Bříze. Ubytování jsme po dlouhém pátrání na internetu sehnali v penzionu v Chrástu a těšili se na podzimní krásné Plzeňsko. Krátce před soutěží jsme však dostali zprávu, že se pohár kvůli technickým potížím v původní honitbě bude konat v Žihli. Chrást byl tím pádem trochu mimo, ale už nebyl čas něco měnit, tak jsme se smířili se čtyřicetikilometrovým dojížděním.V pátek jsme dorazili do penzionu, který byl spíše dělnickou ubytovnou, ale Chrást potěšil otevřenou cukrárnou, kde jsme si pořídili pár dortíků.

Sobota 3. 10.

Ráno jsme okolo sedmé vyrazili do Žihle. Byly asi tři stupně, nicméně to vypadalo na hezký podzimní den. V sobotu byly na programu lesní zkoušky. Po ranním rozehřátí v hospůdce RH Bar jsme se v dobré náladě přesunuli na prostranství před blízkým nádražím na slavnostní nástup. Na startu se sešli standardní jezevčíci všech typů srsti, králičí drsnosrstý jezevčík, hladkosrstá foxteriérka a několik borderteriérů. Po losování (vytáhla jsem šťastnou sedmu) naše skupina odjela do lesa na barvy. Na stopu jsme šli třetí v pořadí. Šoulačka se podařila bez chyb, na stopě se však Andy v první třetině nechal rozptýlit množstvím čerstvých stop a přišli jsme tak o bod, ale pak už jsme ke kusu s jistotou dorazili. Následující vodění na volno jsme předvedli bez chyby.

Potom jsme odjeli kousek za Žihli na slídění. Louky rozdělené remízky slibovaly, že by tu zvěř mohla být. Po vypuštění u křovisek Andy brzy našel srnčí stopu a hlasitě se po ní vydal. Proběhl na další louku, vrátil se, a pak jsme ještě měli za úkol ukázat systematické slídění, při kterém se vyzkoušelo také chování po výstřelu. Vše jsme zvládli za 4, a tak jsme se vydali zpět, k autům. Opodál jsme ještě vyzkoušeli pejsky z odložení, tady jsme navolno sklidili další čtyřku.

Po obědě v RH baru jsme jeli znovu do lesa na disciplínu vyhánění zvěře z houštin. Houština mladých borovic byla dobře zazvěřená, takže všichni psi měli možnost prokázat hlasitost, jen jsem měla trochu obavy z nedaleké silnice. Vše ale proběhlo bez problémů a Andy získal svou závěrečnou čtyřku s poznámkou „hlasité nahánění“. Lesní zkoušky jsme tedy zakončili s 258 body v I. ceně a umístili se na druhém místě za mladší hladkosrstou jezevčicí Glorií z Fryšova domu. Po posezení v hospůdce (pochvala za vynikající koláčky neznámému pekaři!) jsme se cestou ještě stavili v Plasích prohlédnout si aspoň zvenčí areál kláštera a pivovaru. V pozoruhodně rekonstruovaném Pivovarském šenku jsme si dali malé občerstvení a pokračovali do Kaznějova, kde jsme si dali večeři v pizzerii La Roccia. Andy si zde pohrál se skupinou dětí od vedle sedících hostů, ale už se těšil do postele. Cestou s různých lesíků vyskakovali do silnice srnci a srny, tak jsme jeli pomalu.

Neděle 4. 10.

Sbalili jsme si saky paky, vyklidili pokojík v penzionu a opět ujížděli do žihelského RH Baru. Koláčky byl opět přichystány, atmosféra přátelská. Trubač byl viditelně označen velikou cedulí TRUBAČ a z druhé strany ŘEDITEL, neboť zastával obě funkce. Vůdci, kteří přijeli pouze na barvářské zkoušky mimo soutěž Pohár Plzeňska, se tak mohli rychle zorientovat, kde se koná prezence. Po nástupu u nádraží za opět vcelku pěkného počasí jsme se vydali na již známé místo v lese.

Tentokrát jsem vylosovala jedničku, takže jsem začala s losováním barev a vytáhla sama sebe. To nebylo pro Andyho nejlepší, protože se ještě nezačal soustředit. Na šoulačce jsem ho musela trošku brzdit syknutím, což rozhodčí slyšeli a snížili nám známku na tři. Na barvě, která vedla okrajem lesa, většinou v podrostu plném čerstvých stop od zvěře, se Andy zapletl do voňavých stop a opět brzy přišel o bod. Pokračovali jsme dál, Andy se vydal po chodníčku od zvěře a to se mi nezdálo, ale na povalené tyčovině jsem viděla kapky barvy, tak jsem mu věřila, stejně jako rozhodčí, která šla za mnou. Bohužel se ukázalo, že jdeme špatně a domnělá barva jsou kapky, jež zde zanechali ptáci, kteří se přežrali bezinek. Další bod dolů znamenal posun do II. ceny a tím i ztrátu naděje na CACT a velmi pravděpodobně i na vítězství. Ke kusu jsme došli už s obtížemi, Andy se přestal soustředit a zajímal se i o jiné stopy, ale podařilo se to. Odložení a vodění bylo na volno, obě disciplíny za 4, a tak jsme barvářské zkoušky dokončili ve II. ceně s počtem 84. bodů.

Pak už jsme jen dlouho čekali, až se vyzkouší ostatní. Andy si hrál se sedmiměsíční Tannenbergou Amery alias Páťou, kterou nám svěřil do opatrování doc. Bukovjan, když šel se svým trpasličím Devilem na barvu. To si Andy užil, protože Páťa byla jak z divokých vajec. Po odzkoušení všech psů a vyhlášení známek jsme odjeli do RH Baru, kde jsme trávili čas u jídla a pití. Andy dostal párky, protože celkový výkon i přes nedělní zaváhání byl pěkný. Na slavnostním nástupu se ukázalo, že nám nakonec body vystačily na krásné 3. místo, a tak jsme mohli ze Žihle odjíždět opravdu spokojeni. Největší uznání však patří místnímu mysliveckému sdružení, které se narychlo ujalo soutěže a během několika dnů vše dokázalo perfektně připravit. U dvoudenních zkoušek to není žádná legrace, takže sklízeli zasloužený obdiv během celého víkendu. Vítězství si odvezla Gloria z Fryšova domu s Janou Špetovou a druhé místo obsadil králičí drsňák Devil z Hradu Ronova s doc. Karlem Bukovjanem.

Andy glosuje: Na soutěž jsem se těšil. Hned jak panička začala balit, věděl jsem, že bude dobrodružství. S těma dortama to začlo pěkně. V noci jsem trochu štěkal na neznámé ruchy na chodbě, ale to dělám na novém místě často, tak se panička ani nedivila. Ráno jsem se těšil asi trochu moc, protože mě ty čerstvé stopy rozptýlily, ale jinak jsem se dost snažil a paničku jsem překvapil, jak jsem sklízel jednu čtyřku za druhou. Kuřecí kousky z jejího jídla v pizzerii jsem dostal zaslouženě. Myslel jsem, že druhý den zase budeme honit zvěř, ale nic takovýho se nekonalo. Přitom tam bylo tolik stop! Já bych našel srnku hned. Jenže jsem měl zase jít po barvě a nějak jsem se nemohl soustředit. No co, panička se taky někdy nemůže soustředit, když něco dělá na počítači. Já mám taky právo se nesoustředit. Snažil jsem se to pak ze všech sil napravit na odložení a vodění, ale prý to už nepomohlo. Ale se třetím místem jsme nakonec byli spokojený a myslím, že ta puberťačka Páťa koukala, jakej jsem borec.

[envira-gallery id=“4679″]